majka.metro

 

Vyznání

Stál kluk na rohu ulice a jen tak se smál.A srdce moje navždy si k sobě připoutal.
Sedmá třída a já v té době si myslela,že není na světě ošklivější holka..Stranila jsem se trošku všem.Byla jsem tichá a nesmělá.To se o mojich spolužečkách říct nedalo.Nikdy nezapomenu na cestu ze školy,kdy jsem uviděla svoji lásku.Každý den cesta dva kilometry z kopce do školy a dva do kopce zpátky.Bylo nás asi pět holek,chodila jsem s nima jen proto,že jsme šli společnou trasu.Každý den to samé.Na rohu hlavní křižovatky jsem řekla ahoj a šla domů.Jednou to bylo jiné.A pak už na pořád.Už v polovině cesty jsem viděla stát na rohu starší kluky.Hlouček co si nás sedmaček moc nevšímal.Modlila jsem se za to,aby se rozešly dřív,než k nim dojdeme.Holky se hihňaly a já se strašně styděla.Jen tak po očku jsem se ohlédla a uviděla ho.Stál mezi nima a strašně hezky se smál.A díval se při tom na mně.Měl krásný pihy,blond vlasy na ramena a já jen zašeptala holkám,když jsme se rozcházely.Ten bude jednou můj .Ještě jsem se ohlédla a nikdo jiný mně nezajímal.Hledala jsem ho potom očima každý den,ale marně.Šel čas a moje vzpomínka na jeho oči a smích pomalu bledla.Dva roky jsem ho neviděla.Jednou,bylo mi asi šestnáct potřebovala sestra opravit kolo.Přišel a zazvonil u dveří.Stál naproti mně a zas se smál.Potom už k nám chodil každý den.Milovala jsem ho.Tři roky lásky a štěstí,já byla jeho první holka a on můj první kluk.Pak se něco změnilo.Asi já,nebo my oba,nevím.Byl konec.Ale on to nikdy nevzdal.Chodil dál,nikdy nezapoměl na moje narozeniny a taky už si nikoho nenašel.Já se vdala a postupně přišel na svět můj první syn a potom za pár let i druhý.Vrátila jsem se z porodnice a čekala jsem,že mi přijde popřát.Zase zvonek.Jako tenkrát.Vzala jsem do náruče mého synka a šla otevřít.Stála tam jeho sestra a nemusela nic říkat.Roztřásla jsem se.On umřel.Odešel navždy a mně tu nechal.To není spravedlivý.Pak už si jen pamatuju,že jsem dala malého mamce a skácela se na postel.Ta bolest byla strašná.Proč,proč proč on?Často se mi o něm zdálo,přišel ke mně ,hladil mně po vlasech a utěšoval.Vzal moji ruku a vedl mně na místo,kde je teď .Louka plná květin,zase já a on ,stále mně držel za ruku a já se už nechtěla vrátit.Ani probudit.Chtěla jsem zůstat s ním.Už dlouho nepřišel.Schází mi.On ,jeho smích, pohled očí.Je tu stále se mnou a chrání mně,vím to.Moje láska,kterou už nikdy neuvidím,Nedostal žádnou šanci.Miluju ho stále,je v mém srdci a navždy bude.Díky lásko.Za všechno co jsem s tebou mohla prožít.Jednou se zase potkáme.Vím to.Drž mi u sebe místo .Tvoje Sally
11.05.2009 13:25:57 |
stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se