majka.metro

 

Jsem jen malé zrnko písku v mořích osudů

Seděla jsem vedle něj a vítr z pootevřeného okénka mi čechral vlasy.Po očku jsem pozorovala jeho tvář....
Bylo to dávno.Tak patnáct let zpátky,kdy se mi zdála ta tvář zajímavá.Mužné rysy,hluboký pohled velkých ,hnědých očí a postava řeckých hrdinů.A ještě velké charisma,hrdost a nepřístupnost,To jediné mu zůstalo.Obdivovala jsem ho.Proč já?Proč si vybral mně,holku nezajímavou a obyčejnou,no alespoň podle mně.On mohl mít každou,na kterou ukázal.Teď sedím vedle něj a už je mi to jedno.Je to pryč.Kola osudu se točí a já jsem se odhodlala ho opustit a jít svou vlastní cestou.Nikdy mi to neodpustí.Zranila jsem jeho ego,dovolila si chtít svůj vlastní život bez něj.To mněl přece udělat on!Já nula si dovolila něco chtít,však to není konec.Chce mně dostat na kolena a dost se snaží,možná se mu to na chvilku povede.Doufám ,že ne.Sám si mně formoval,patnáct let mně psychicky deptal a ničil,netuší,že jsem silnější.Dal mi školu a já jsem připravená teď snad už na všechno.Sedím vedle něj v autě a sleduju jeho reakce.Nervozně ťuká prsty do volantu a neustále mi za něco nadává.Neposlouchám ho.Znám to zpaměti.Každý si přece řídí svůj osud sám.Každý chceme na zemi něco nechat.Stopu ,jedinou věc aby se na nás nezapomnělo.Kdysi jsem věřila,že můžu všechno.Že můžu změnit svět.Teď už vím že je to hloupost.Jsme jen zrnka písku v mořích osudů jiných lidí.
06.05.2009 19:19:28 |
stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se